Budapest, za pět minut dvanáct

Budapest, za pět minut dvanáct

Na pár dní se dostalo Maďarsko do hledáčku téměř všech světových médií. Tou kruciální otázkou bylo, jestli je možné demokratickým způsobem porazit nedemokratický režim. Ukázalo se, že ano, a já přemýšlím proč a jaké poučení z toho plyne pro nás.

Hlavní chybou Viktora Orbána bylo, že vůbec připustil svobodné volby. Tenhle poslední dílek mu chyběl k dokončení totalitního puzzle. V neskonalé píše podcenil své Maďary, kteří mu dlouhou dobu rozuměli, protože byli do určité míry ochotni vyměnit svobodu za prosperitu. Jenže ta už se nekoná. Hospodářství stagnuje, inflace exploduje, zdravotnictví hapruje. Totálně zkorumpovaný jánabráchismus mafiánského typu byl příliš nenažraný. Bylo by zajímavé, na kterém kandelábru bychom ho našli, pokud by někdo zjistil, kolik on a jeho klan za 16 let ze státní kasy nakradli. Být maďarským novinářem, jdu do toho!

Deorbánizaci Maďarska by měla pomoci ústavní většina nového premiéra, který může změnit ústavu zpět směrem k demokracii a právnímu státu. Nicméně vyměnit všechny jeho loyalisty nebude snadné ani rychlé.

Jedné věci se však bojím. Maďaři nevolili pro Tiszu, ale proti Fideszu. V okamžiku, kdy je společný nepřítel na kolenou, ukáže se, jak heterogenní je voličská základna. Co měli společného chartisté po Listopadu? Proč se rozpadlo OF?

Orbánův volební debakl je skvělou zprávou pro demokratický svět a zároveň špatnou zprávou pro pravicové nacionalisty a totalitáře. Pro Kreml i Bílý dům. Jakkoli absurdní se to může zdát, Orbán prý byl vzorem pro hnutí MAGA. Nicméně předvolební podpora Fideszu za strany J.D. Vance byla polibkem smrti. Budeme doufat, že se ani D. Trumpovi nepodaří zavčasu zvrátit americký volební systém tak, aby mohl zůstat na třetí funkční období.

Pro nás jsou důležité dvě věci. Předně: voliče zajímá pouze jejich blahobyt, soustředit se na cokoli jiného je pro opozici cesta do zapomnění. A stejně důležitá je druhá věc. Magyar, který je Maďarem na druhou, nevyhrál náhodou. Kdyby představitelem maďarské opozice byla nějaká stejně neplatná postava, jako jsou Kupka, Havel či Rakušan (p. Grolichovi přeji všechno nejlepší), tak by se vítězství nekonalo. Takže i my čekáme na Godota, který někde běhá s maršálskou holi v tornistře, ale zatím na kašnu nevyskočil.

A nemohu pominout jednu neuvěřitelnou shodu okolností: opravu ropovodu Družba se podařilo dokončit přesně ve stejný okamžik, kdy byla schválena půjčka Ukrajině. A pak, že se zázraky nedějí!