Budoucnost se vytratila kamsi za obzo

Novou sezónu v Golem Clubu zahájil Jan Hartl sociolog a předseda správní rady STEM. Není
divu, že zrovna on, když nás za necelý měsíc čekají parlamentní volby, které mohou znamenat
zásadní zvrat v našem směřování, jak v zahraničním, tak v hospodářském. Chceme se opravdu
vydat maďarským směrem a rozhazováním prohlubovat schodek státního rozpočtu?
Účast v prvních svobodných volbách v roce 1990 se prakticky nelišila od těch komunistických,
jenže od té doby jsme se postupně od těch 99 % dostali prakticky až na 50 %. Zájem o politiku
se obecně zvedá vždy před volbami, rostou naděje, že ta příští vláda bude lepší a že je možné
něco pozitivně ovlivnit. Nejpozději s opoziční smlouvou voličům došlo, že je prakticky jedno
komu to hodí, protože politici si stejně udělají, co budou chtít. Autor těchto řádků to přirovnává
k hokejovému mači, před kterým kapitáni obou družstev uzavřou pakt o neútočení, jen proto,
aby oba se týmy udržely v první lize a baron de Coubertin zvrací. Kromě toho politici voličům
vnutili myšlenku, že oni jsou ti jediní profesionálové a odborníci, kteří se o všechno postarají,
protože tomu nejlépe rozumí a volič se může v klidu válet u televize. Vznikla ona pověstná
"blbá nálada", která však v průzkumech spokojenosti se životem nemá oporu, ježto 80 %
obyvatel Česka je se svou situací spokojeno.
K tolikrát zmiňovanému vyrovnání se s komunistickou minulostí nedošlo hlavně proto, že v
pětadvaceti procentech našich rodin byl někdo před revolucí členem KSČ. Pokud opustíme
průměr a půjdeme do rodin s vyšším vzděláním a vyšším postavením, tak se dostáváme až k
padesáti procentům. Takže zájem nebyl. Na druhé straně skutečných nostalgiků, kteří by stáli o
příklon na Východ a ke starým pořádkům je jen asi 5 %. Jenže jsou velmi aktivní a hluční, takže
s pomocí sociálních médií a nekvalitních novinářů často i velkých médií, vzniká dojem, že jich
je daleko víc.
V nadcházejících volbách se strany a hnutí utkají o cca 45 %, voličů, kterým by se nejvíce líbilo
vzít si to lepší z obou stran: zprava i zleva, z Východu i Západu. 15 % voličů politika nezajímá
vůbec a po třiceti procentech mají obě deklarované strany spektra: liberálové a populisté.
Mnoho na této aritmetice nezmění ani přibližně 350.000 prvovoličů, na které žádný politický
subjekt svůj marketing nezaměřil, protože je to příliš obtížné. Naopak původně středopravicové
hnutí ANO brzy pochopilo, že nejsnazší je (po Zemanově vzoru) získat důchodce a ty málo
úspěšné a méně spokojené, kteří k volbám chodí poctivě.
Nicméně nic není ztraceno, závěr vystoupení pana Hartla nevyzněl až tak zoufale, jak se to
vlastně téměř celý večer jevilo. Nemáme se vůbec špatně, ale prošvihli jsme šanci, mohlo to
být lepší!