Co je to za ptáka ten Stehlík?

Co je to za ptáka ten Stehlík?

Málokterý z dnešních třicátníků má zkušenost s psacím strojem. Netuší tudíž, nač nám (dříve narozeným) byly průklepáky a kopíráky. A právě na ten kopírák jsem si vzpomněl na besedě s plukovníkem Eduardem Stehlíkem. Jako vojenský historik a odborník na 2. světovou válku, vidí celou řadu paralel mezi dnešní ruskou agresí na Ukrajině a napadením Československa v roce 1939. A.H. tehdy používal stejné zdůvodnění a totožnou rétoriku. Bylo potřeba pomoci utlačovaným a ohroženým sudetským Němcům. Kromě toho také svým soukmenovcům tvrdil, že jsou národem nadřazeným a ty národy, „o kterých nic nevíme“ (N. Chamberlain) je třeba poněmčit nebo vyhladit.

Pan plukovník se přiznal, že ani on ještě 23. února nevěřil, že to Putin udělá. Bohužel ty paralely nejsou jen na straně útočící, ale i na napadené: velká naivita, špatně vyzbrojená armáda a přesvědčení, že „on to přece neudělá“! Jen snad otevřená korupce typu Schröder&spol. tehdy nebyla.

Následovala lekce z vojenské teorieJ Útočící armáda musí přečíslit protivníka jedna ku třem. V případě, že se válka vede ve městech, dokonce 1:5! Kyjev měl před započetím války cca 3 miliony obyvatel. Polovina z nich opustila město. Pokud by z té druhé poloviny bylo 500.000 bojeschopných chlapů, museli by mít Rusové k dispozici armádu 2,5 milionu vojáků. Podle dostupných údajů jich měli na hranicích s Ukrajinou ale jen 200.000.

K tomu je nutno počítat s tím, že válečným konfliktem na východě země prošlo od roku 2014 přibližně 450.000 ukrajinských vojáků čili se jedná o muže, kteří prošli válkou, zabíjeli a viděli umírat své kamarády. Na ruské straně se často jedná o čerstvé brance, kteří jsou na vojně za čtrnáct dní týden, neměli šanci projít cvičením a seznámit se dostatečně s technikou. V neposlední řadě je třeba připomenout motivaci, která je na obou stranách diametrálně odlišná. Ukrajinci hájí svou vlast, zatímco většina ruských vojáků ani netuší, kde jsou a o co tu vlastně jde.

Současnou situaci konfliktu doložil celou řadou ověřených čísel. Mluvil o počtech padlých a raněných vojáků, zničené či zabavené techniky. Jedná se o techniku, kterou Ukrajinci dobře znají, takže ji mohou okamžitě nasadit na své straně.

Mluvil o dodávkách zbraní z USA, Evropských zemí, ale i tureckých dronech Bayraktar, které už jsou schopni Ukrajinci vyrábět i sami.

Hovořil o obrovských logistických problémech na ruské straně, o tom, jako Ukrajině pomáhají jarní bahna, ve kterých uvízne těžká technika. O taktických chybách Rusů, o partyzánské válce v Mariupolu.

O nevýkonnosti ruského průmyslu, o tom, že materiál na frontu již dovážejí i na civilních nákladních autech, o důsledcích sankcí, komunikačních problémech, neexistencí šifrování, což způsobuje tak velké ztráty velících důstojníků včetně generálů.

To vše vypadalo hrozně nadějně, že jsem pořád čekal nějaké ALE. To přišlo na závěr. Objem celkové pomoci svobodného světa (zbraní a munice, či humanitárních potřeb) činí pouhou setinu sumy, kterou Rusko získává za zemní plyn a ropu. Fakticky mu tu válku platíme. Finančně bude Rusko schopné vést tuto válku třeba další dva roky.

Na druhé straně plk. Stehlík tvrdí, že Rusko toto válku morálně prohrálo hned na začátku a finálně ji prohraje i vojensky, ale může to trvat velmi, velmi dlouho.

Referát končím citátem vysokého představitele ukrajinské armády: „Válka skončí, když prohraje Rusko. Pokud vyhraje Rusko, skončí Ukrajina.“