Cyril Svoboda, politik dobrých mravů

Cyril Svoboda, politik dobrých mravů

„Na svých vlastních názorech se shodnu s každým“, říká Ivan Kraus. Tenhle pocit jsem měl při úvodním slově, které bývalý ministr zahraničí věnoval především svobodě. Její části jsme se dobrovolně vzdali a nechali si ji zákony omezit, abychom si zajistili zjednodušeně řečeno fungování civilizované společnosti. Právní normy nám říkají, co se nesmí, to ostatní je povoleno. Oba dva však v lidském konání, ať už je to podnikání, politika, či cokoli jiného postrádáme také nějaký mravní základ. Ten nám dříve poskytovalo křesťanství, ale jeho vliv se postupně z nejrůznějších důvodů z veřejného života vytrácí a desatero nebylo ničím nahrazeno.

Dnešní společnost funguje systémem „catch as can“ a hlavně přitom moc nekoukej napravo a nalevo. Někdy na hraně zákona, ale často daleko za hranicí slušného chování. Vytratily se „dobré mravy“. Jakkoli je jejich definice velmi složitá, je to to, na čem se všichni do určité míry shodujeme, ale přitom má každý z nás tu hranici někde jinde. Co už je „out“ a co je ještě „in“?

Po tomto filozofickém úvodu, nemohly nepřijít dotazy týkající se největší tragédie současnosti. Tady se nezapřelo Svobodovo hluboké právnické vzdělání, díky kterému má (až na výslovné podporovatele ruského vedení) velký problém s konfiskacemi majetku oligarchů a stejně tak odsuzuje jakoukoli formu kolektivní viny. Odpovědnost za invazi nenesou všichni Rusové, pouze ti, kteří Putina volili, kteří ho podporují a z jeho nemravného režimu profitují.

Srovnání takových případných konfiskací s pozemkovou reformou roku 1919 odmítá, ježto důvodem nebyly „hříchy“ vlastníků, nýbrž pouze velikost pozemků.

Zajímavá byla i kapitola věnovaná Mnichovské dohodě, kterou za nulitní od samého počátku postupně uznali všichni signatáři kromě Velké Británie. Churchill byl toho názoru, že nemá smysl se vracet k jedné z mnoha nemravných či zpackaných smluv, které Spojené království ve své historii podepsalo. Na druhé straně, my jsme zase nebyli ochotni zrušit zákon, který pardonoval násilnosti napáchané mezi 9.5. a 28.10.1945. Tato norma v podstatě říká, že trestné činy spáchané v té době na Němcích, není možné potrestat. Při přípravě Česko-německé deklarace (1997) byl toto jeden ze zádrhelů, který se nepodařilo vyřešit.

Následovalo povídání o sociálních médiích a možnostech jejich kontroly (cenzury). Odpověď pana ministra byla spíše diplomatická, neboť představil argumenty pro i proti, ale jasně se postavil pouze proti udavačství a špiclování. Řekl, že stanovit hranici mezi svobodou projevu a zneužíváním sociálních sítí pro nekalou politickou soutěž bude mimořádně těžké.

Cyril Svoboda provozuje velmi úspěšnou Diplomatickou akademii, kterou nefinancuje stát ani sponzoři, žije pouze ze školného od studentů. Připravuje studenty na kariéru (nejen) v diplomacii, pomáhá jim s veřejným vystupováním, sebeprezentací atd.

Obává se, že českým prezidentem bude zvolen někdo, kdo bude nejméně vadit. Když se nic neděje, tak nevadí, že nevadí. Když ale přijde krize, tak to začne vadit, že nevadí.

Rozloučili jsme se otázkou, zda by se byl ochoten vrátit do vysoké politiky. Odpověděl s úsměvem, že je „abstinující alkoholik“. A stejně jako ti závislí alkoholici, ani on se nikdy úplně nevyléčí, jen momentálně abstinuje J

V následné diskusi v přilehlé kuřárně se nás několik shodlo, že nám takto vzdělaní a slušní lidé ve vysoké politice chybí! Že by byl druhým prezidentem téhož jména?