Doba skleněná

Pavel Kysilka je stálým hostem večerů v Golem Clubu již po mnoho let. Pokud je pisateli známo, věnoval se vždycky ekonomickým tématům a bankovnictví. Kromě toho víme, že se věnuje vysokohorské turistice. O tom, že je jeho koníčkem české sklo a jeho historie, se ale moc neví. S o to větším údivem jsme sledovali jeho dechberoucí, nadšený a totálně zasvěcený výklad historie skla od pravěku až dodnes. Nejstarším přírodním sklem je sklo sopečné, které vznikalo při vyvření a ochlazení lávy na zemském povrchu. Dalším příkladem přírodního skla může být zásah blesku do písku. Sklo vznikající činností lidskou se datuje přibližně 3500 let před naším letopočtem a místy první výroby byly Mezopotámie a Egypt. Šlo o korálky, ozdoby a první nádobky. Později výrobu skla zdokonalili Féničané na území dnešního Libanonu. V období římské říše došlo k zásadnímu pokroku díky zavedení techniky foukání skla, která umožnila hromadnou výrobu a širší použití skla v každodenním životě. Stále to však bylo sklo v nejlepším případě průsvitné a ne průhledné. Bylo třeba jej "vyčistit". Do Benátek byla výroba skla pravděpodobně přivezena obchodníky z Blízkého východu. Na dlouhou dobu se centrem sklářství stal ostrov Murano, kde došlo k maximálnímu rozvoji sklářského řemesla. Z Benátek pak skláři přes zákazy putovali do Francie a Německa, odkud došli ve 13. století až do Čech. České křišťálové sklo se stalo populárním díky své dokonalé průzračnosti a lomu světla. Tradice českého skla pokračovala s drobnými přestávkami a krizemi až k naprosté dominanci v tehdejším světě. Sklo se stále vyvíjí a zdokonaluje. Srdce každého vlastence muselo zahřát tvrzení, že je Česká republika v uměleckém skle stále světovou velmocí a naši přední skláři v zahraničí hvězdami první velikosti. Proč se hovoří o tom, že naše doba je doba skleněná? Sklo najdeme na každém kroku – v architektuře, optických přístrojích, v domácnosti – bez skla by neexistovaly ani ty chytré telefony, co máme v kapse.

Pavel Kysilka byl schopen naprosto fundovaně odpovědět na veškeré dotazy, a to včetně chemického složení, technologie výroby až ke znalosti tavných teplot a speciálních příměsí.

Pisatel tohoto textu se musí přiznat, (a jistě nebyl v sále sám), že tváří v tvář znalostem, které náš host předvedl, propadl zoufalství nad vlastní intelektuální nesmělostí.