Efektivita versus rovnost

Otec kuponové privatizace Dušan Tříska je díky svým neotřelým pohledům jakýmsi enfant terrible české ekonomické obce. Sledovat jeho myšlenky nebylo snadné ani pro vystudované ekonomy. S pobavením se mě po skončení diskusního večera někteří ptali, co dnes dám do zápisu. Dám tam to, co jsem pochopil. Ovšem bez záruky, že jsem tomu porozuměl správně.

Ve svém úvodním slově se vrátil i k době předrevoluční, kdy v ekonomickém ústavu a v prognostickém ústavu vedli s kolegy ekonomy každodenní debaty o reformovatelnosti či nereformovatelnosti socialismu. Nakonec došli po letech diskusí ke shodě, že je nereformovatelný. Tyhle debaty a výsledný konsenzus vystudovanému teoretickému fyzikovi, doktoru práv a ekonomovi v jedné osobě dnes tolik chybí. K ekonomickým problémům dneška se podle jeho slov vyjadřuje kdekdo a řadě z nich by ani nedal zápočet. (Jejich jména byla řečena, ale to do zápisu nepatří)

Úlohou takových debat by bylo najít shodu na jakémsi ekonomickém ideálnímu řešení pro naši zem, ke kterému bychom měli směřovat, a to bez ohledu na to, zda je to v současné době a při aktuální politické konstelaci možné realizovat. Někdy čas oponou trhne a dají se dělat věci, o kterých se nám ani nesnilo. Již po několikáté k tomu musím (já) konstatovat, že se obávám, že současná koalice musela být zřejmě velmi překvapena svým vítězstvím ve volbách, neboť zmíněné ideální řešení hledá dodnes. Dodávám s lítostí, že zatím marně.

Ten konsenzus se samozřejmě nehledá snadno, protože je to vždy kompromis mezi efektivitou a rovností, mezi efektivitou a spravedlností systému a tak dále.

Dušan Tříska kritizuje i nesprávné označování například rozhlasových a televizních poplatků či sociálního pojištění, což jsou podle jeho názoru vlastně převlečené daně.

Současný konsolidační balíček se dopouští hrubých prohřešků proti základním ekonomickým zásadám a pravidlům, a proto nemůže být označen za "ozdravný".

Dotkl se také globalizace, která vyústila do situace kdy se několik gigantů (Microsoft, Google, Apple, Facebook, E. Musk) neprosto vymklo kontrole a v podstatě si dělá naprosto, co chce, a přitom de facto ovládá světové dění. Podle jeho názoru by měly být rozděleny na mnoho menších firem – v nadsázce říká na 10 000 malých Microsoftů.

Vrátil se také k naší privatizaci a jako příklad té nejhorší varianty částečné privatizace uvedl ČEZ, do kterého nikdy neměli být vpuštěni minoritní akcionáři. Měl zůstat plně pod kontrolou státu. Jeho velmi jednoduché kritérium, podle kterého by buď plně privatizoval nebo neprivatizoval vůbec, je slogan "too big to fail". Firmu, kterou stát nemůže nechat zkrachovat, si musí ponechat. Nad případným krachem těch ostatních by stát neměl uronit ani slzu, c'est la vie! Případné kritérium "kritické infrastruktury" by vyvolalo nekonečné debaty nad tím, co ještě je a co už není kritické. Příkladem budiž kojenecká voda.

Jeho neotřelé myšlenky, vtipné glosy a svěží pohled na náš zahnívající ekonomický rybníček nás opravdu pobavily a donutily k zamyšlení.