HAPPY NAROZENINY

Martina Kratochvíla a Tondu Ackermana jsem viděl poprvé v Malostranské besedě někdy začátkem sedmdesátých let a ač jsem generace Beatles a na elektrifikovaných nástrojích jsem vyrostl, tenhle návrat k dřevěnému pianu a akustické (i když snímané) kytaře mě naprosto nadchl a drží mě dodnes. Oba páni jsou skvěle doplňováni geniálními perkusemi otce, syna i ducha svatého.

            Přiznám se, že mám tuhle sestavu radši než Džaéz kjú, jak jim říká Tonda. Nicméně jazzrock doplněný o dechovou sekci napsanou Milanem Svobodou pokládám za mimořádně zdařilou fúzi. Díky half playbacku jsme si tuhle nádheru mohli užít i včera večer i v Golem Clubu.

            A proč to všechno? Protože Martin slavil se svou rodinou, se členy svého klubu, se svými přáteli ze všech oborů lidské činnosti od bedňáků až po prezidenty neuvěřitelné osmdesáté narozeniny.

            Z Bílého domu zněly výkřiky: "unbelievable, incredible, astounding!" Donald Trump si zrovna ten den nechal otestovat svou demenci a výsledek komentoval na sociální síti takto: "Tak pozitivní výsledek prý doktoři ještě nikdy neviděli!"

            Úspěch, ostatně jako všechno, se dá matematicky a graficky znázornit: představme si trojúhelník a v každém koutě je jiný nápis: talent, píle a štěstí. Přičemž součet úhlů v trojúhelníku je vždycky stejný. Ale ten součin nemusí tvořit 3x60. Pokud měl Wolfgang Amadeus přehršel talentu a byl relativně pilný (když zrovna nechlastal a nekarbanil po hospodách), tak zas neměl štěstí. To by neskončil v neoznačeném masovém hrobě. Mohli bychom najít opačné případy, kdy to někdo díky píli a štěstí dotáhne daleko i jen s malým talentíkem. Nebudu nikoho jmenovat. V případě našeho oslavence se jedná o tři naprosto vyvážené třetiny, ale každá z nich sama dává hodnotu součtu všech úhlů nás běžných smrtelníků. On je prostě dobrej ve všem na co sáhne a protivnej tím, že to také všechno dokončí – nezůstane pouze u smělých hospodských plánů...

Obávám se, že těleso o třech stoosmdesátistupňových úhlech neexistuje. Člověk Kratochvíl ano.

            Denně vídám v nekvalitním zpravodajství ČT nebohé stařečky, kteří slintajíce posunují svá chodítka po chodbách odporných ústavů. Někteří už rovnou sedí na gramofonech, které nehrají elpíčka Jazz Q, ale daleko voňavější hudbu. Případně je nějaká přiblblá animátorka učí paci, paci, pacičky. Včera měly přijít kamery ČT do Golema a natočit jinou podobu seniora. Martina Kratochvíla senzačního muzikanta, který ujede ročně mnoho tunokilometrů na kole, leze po Himalájích, sbírá po celém světě záběry pro svůj film o kobercích. Neboť každý národ je váže jinak a z jiných materiálů. Bude se to jmenovat "Kobercový nálet".  Frajera, který si zabalí bágl a jde několik dní Šumavou a spí pod širákem. Natočit Martina, jak koncertuje po celém světě a šíří dobré jméno českých muzikantů. Nemluvě o dokumentárních filmech a mnoha dalších aktivitách. Krásně a dojemně to vyjmenoval Tonda svou roztomilou češtinu a skočil obligátním americký. "Máme tě rádi." Tohle vyznání by tam včera večer v tom narvaném sále Golem Clubu podepsal snad každý.

            Za GC pohovořil náš vicepresident Jiří Pacovský, který se ve své gratulaci pustil s panem profesorem Patočkou na velmi tenký led filosofie, ale dopadlo to dobře – Martin je velkorysý otužilec!

            Být ženou, byl by tam náklaďák květin, ježto jest Martin mužem, bude odtud stěhovat náklaďák kvalitního pití a další spoustu dárků. Od členů GC dostal také jednu zaprášenou mnohaletou zrzavou skotskou lahvici s obsahem uvařeným z jednoho sladu a výtisk Rudého práva zde dne, kdy se narodil – tedy 23. května 1946. Na titulní straně se řeší poprava K.H. Franka, zato v rubrice "Ze společnosti" jsme nalezli oznámení:

"V rodině Oldřicha a Květy Kratochvílových narodil se syn Martin, budoucí president Golem Clubu. U porodu byl MUDr. Ackerman, o kterém je známo, že jest velkým příznivcem jazzu, takže porodním sálem zněly americké šlágry."

               Stoly se prohýbaly pod vybranými krměmi a z kašny na náměstí teklo víno proudem! 

A zatím kolem běžel čas a mně unikly souvislosti. No nedivte se prosím Vás, v takový krásný

společnosti...