Lipská burza

Když se mi podařilo na začátku sedmdesátých let přes veškeré kádrové škraloupy nastoupit do podniku zahraničního obchodu, měl jsem obrovské štěstí na prvního šéfa. Syn předválečného československého diplomata vystudovaný ve Francii přežíval jako jeden z mála vyškrtnutých straníků v jinak totálně profízlovaném podniku, jen proto, že to byl opravdový machr. Mimochodem otec smlouvy mezi Letňanskou Avií a francouzskou firmou Saviem. Modré náklaďáky jsme pak vídali na našich silnicích dalších 40 let. V praxi jsem si ověřoval to, co nás učili ve škole. Byla radost ho pozorovat, když se zástupci západoevropských firem vyjednával o cenách a pochopitelně také o platebních podmínkách. Firmy, které s námi začínaly obchodovat, vyžadovaly bankovní záruky, akreditivy, či platbu předem. Všechny tyto metody vyjadřují určitou míru nedůvěry a dodavatel se jimi jistí, aby mu zákazník nezůstal dlužen.

Na tohle jsem si vzpomněl, když se nám přední odborník na energetiku a výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor pokoušel vysvětlit, jak funguje tzv. Lipská burza. U zastánců volného trhu v sále neměl šanci najít porozumění, neboť fungování této instituce odporuje základním principům burzy. Opravdu používáme v rámci EU pro prodej i nákup energií spolek, který se ke svým účastníkům chová s totální nedůvěrou, když i v případě ČEZu, který je vlastněn ze 70ti % českým státem, vyžaduje složení záloh v plné výši předem? Obchodujeme tam, kde cenu netvoří nabídka a poptávka, nesnažíme se nakoupit za co nejnižší cenu, ale nakupujeme za tu nejvyšší? Asi nejsem sám, kdo tohle nepochopil.

Jinak panu Gavorovi nelze upřít encyklopedické znalosti o těžbě a přepravě plynu (včetně bio metanu), přenosových soustavách, energetické situaci nejen v Evropě, ale i v zámoří. Osvětlil nám překotný vývoj cen, vliv pádu Bohemia energy a pochopitelně také ruského vpádu na Ukrajinou na ně.

Zajímavý byl také odstavec věnovaný zásobníkům plynu. Přiznám se, že jsem neměl tušení, jak vypadají, představoval jsem si je jako podzemní nádrže, což je do jisté míry případ kavernového zásobníku u Příbrami u ostatních zásobníků umístěných převážně na Moravě se prostě plyn pumpuje do země (pochopitelně geologicky vhodné), aby se pak znovu v případě potřeby těžil. Naplněnost zásobníků je číslo do určité míry virtuální a mediálně profláknuté, ale mnoho nevypovídá, jelikož zásobníky slouží pouze jako vyrovnávače, a ne jako primární zdroj. Čerpá se z nich jen rozdíl mezi množstvím plynu, který přitéká a aktuální spotřebou.

Pokud by nepřitékalo nic, pak je to zásoba max. na 3 měsíce. Ale i toto číslo je přímo závislé na tom, jak tuhá zima bude.

Dozvěděli jsme se také o výhodách a nevýhodách těžby břidlicového plynu a pokud náš host hodnotil kroky české vlády, vyjádřil se v tom smyslu, že by býval podstatně dříve odpustil poplatky za obnovitelné zdroje a snížil sazbu DPH z 21 na 15 %. K rozhodnutí o plošné pomoci dojít podle něj nakonec muselo. Za největší zvrácenost označil emisní povolenky.