Od spalovacích motorů do Kremlu

Nepamatuji se, kdy jsme se naposledy tak rychle, a tak daleko vzdálili od původně avizovaného tématu večera jako včera, kdy byl řečníkem v klubu Golem novinář týdeníku ECHO Daniel Kaiser. Autům se spalovacími motory bylo věnováno vlastně jen úvodní slovo. Náš host se velice rozhořčil nad faktem, že se pan premiér Fiala nepokusil dát dohromady blokační menšinu, která by byla zhatila záměr zakázat spalovací motory po roce 2035. Podle jeho nejmenovaných zdrojů ta šance byla reálná, protože ani v německém táboře nepanoval jednotný názor, jen ochota veřejně jej formulovat chyběla. Tuto nečinnost pokládá pan Kaiser za velkou chybu a naší současné reprezentaci vyčítá přílišnou ochotu až servilně přistoupovat na cokoli, co Brusel vyprodukuje.

Podle mého názoru existují minimálně dva velmi silné důvody, proč se náš premiér nepokusil dát dohromady zmíněnou blokační menšinu. Jde především o to, že se toto téma probíralo jen pár měsíců po zahájení ruské agrese proti Ukrajině a každý spor uvnitř EU by nahrával agresorovi. Naopak, základním narativem byla a je jednotná, a tudíž silná Evropa. Dalším důvodem bylo české předsednictví, jehož hlavním úkolem bylo moderovat debatu, a ne se přiřadit k vyhlášeným kverulantům, jakými jsou už tradičně Polsko nebo Maďarsko.

Zbytek značně bouřlivé debaty už se odvíjel pouze na téma ruské agrese. Je pro nás totiž velmi těžké snahu o (pokud možno) objektivnější pohled, automaticky neposuzovat jako obranu Moskvy, když řečník prezentuje myšlenky typu: "Ani USA nemají čisté svědomí", "Jak můžete tvrdit, že Rusové chtěli ovládnout celé území Ukrajiny?", "Z čeho vycházíte, když předpokládáte by se Putin po případném vítězství na ukrajinských hranicích nezastavil?".

My dříve narození s osobní zkušeností s imperiálními ambicemi SSSR, resp. Ruska, to oprávněně předpokládat musíme. Ostatně Putin se s tím ve svých projevech ani nijak zásadně netají, což náš host odmítl uznat. Ukrajinu pokládá za nejzkorumpovanější stát bývalého Sovětského svazu, s totálně oligarchizovanou ekonomikou. Nabídky EU a NATO na budoucí začlenění do svých struktur označil jako neupřímné. Ukrajina prý jim nemá kromě umístění vojenských zařízení co nabídnout. V politbyru, které rozhodovalo o invazi do Československa v roce 1968 seděli kromě Rusů i Ukrajinci. Stalinovy hladomory nepostihly jen Ukrajinu, ale Rusko také. Pověsti o utlačování ruskojazyčného obyvatelstva označil za pravdivé, důkazem toho je prý i mnohamilionová migrace Rusů z východní Ukrajiny do Ruska ještě před započetím speciální vojenské operace.

Tyto myšlenky nepokládám za pokus o nečernobílé vidění konfliktu, nýbrž za velmi nebezpečnou relativizace situace, která nepokrytě nahrává ruské propagandě. Není divu, že se v klubu Golem nesetkaly s velkým pochopením.