Pokud chápeme pomlázku jako falický symbol, pak je nabídka velikonočních vajíček ženskou odpovědí na něj

Je velmi těžké orientovat se v proudu nedokončených myšlenek předního českého psychiatra a adiktologa Ivana Doudy. Totéž se týká také neodpovědí na dotazy členů Golem Clubu. Padaly věty jako "Přiměřený strach či agrese jsou přirozené a pozitivní." Jsou to v podstatě jednotlivé kousky puzzle, které si musí laskavý posluchač složit sám. Mně v tom pomohla nedávná repríza skvělého rozhovoru Daniela Stacha s kanadským vztahovým psychologem Gordonem Neufeldem. Ten totiž také hovořil o odpovědnosti rodičů – ne znát odpovědi na všechny otázky svých dětí, ale sami svou láskyplnou přítomností tou odpovědí být. Ivan Douda tvrdí, že přibližně sedmdesáti procentní zaměstnanost našich žen/matek, které odkládají své ratolesti do péče jeslí, tak činí předčasně. Dítě potřebuje v prvních třech letech matku jako pevný bod bezpečí, péče a lásky. Moderní ženy, které se chtějí pod diktátem doby vyrovnat mužům z hlediska kariérního i finančního a dítě jim v tom brání, muži nahradit až na výjimky nemohou. Jako by to bylo společensky diskvalifikující přiznat se k tomu, že je žena na mateřské dovolené (odmítám genderový novotvar = rodičovské dovolené). Je to to největší hrdinství a oběť, kterou může matka pro své dítě podstoupit. Neboť ne každou to baví a naplňuje. Ale je to ta nejlepší obrana proti úzkostem z opuštění, které pak dítě provázejí v dalším životě a vedou k tomu, že se plní ordinace dětských psychologů. Ti to pohříchu řeší nejrůznějšími prášky na uklidnění, antidepresivy a podobně. Je to pro ně jednodušší a hlavně výnosnější, než se pokusit s dětskými nejistotami a úzkostmi pracovat. Vyrůstají nám generace nejistých a úzkostných jedinců, kteří nejsou schopni bojovat s běžnými životními problémy, které dříve nebo později nastanou. Nejčastěji ubližují sobě nebo svým spolužákům, v krajním případě řeší z jejich pohledu neřešitelné tím, že se ozbrojí a se zbraní v ruce napadnou nepřátelské prostředí, které nezvládají. Nejsou připraveni na život, nejsou schopni si poradit. Malé dítě pláče, velké se vzteká. O sociálních sítích ani nestojí za to hovořit, to si pusťte na YouTube pana Dr. Stránského. Sociální média, to je místo, kam odešlo umřít myšlení. Pravda je mrtvá, zabil ji internet. Tak to jsem dnes od našeho hosta utekl hodně daleko, ale on nám to tak dělal celý večer:-)