Politolog Lukáš Jelínek

Ačkoli hlavním tématem včerejšího večera v Golem Clubu s politologem Lukášem Jelínkem byly americké prezidentské volby, pisateli tohoto textu skoro přišla zajímavější ta část diskuse, kdy jsme se zabývali vlivem výsledku těchto voleb na Evropu, a hlavně na naši politickou scénu.

Ono se toho totiž mnoho nového k situaci říci nedá, když valná část auditoria již několik měsíců pilně sleduje vývoj na americké scéně. Náš host shrnul a dal do kontextu informace, kterých jsou naše média plná a vyjádřil skepsi k dosavadním průzkumům veřejného mínění. Je to stejné jako u nás, někteří dotazovaní neradi prozrazují svou preferenci a mnohdy se dozvíme víc z jejich odpovědí, co od výsledku očekávají a jaká témata je nejvíce zajímají. Z toho se dá dost přesně usoudit, kdo je jejich favoritem. Jednoznačné je, že Američany problémy Evropy nezajímají a nemají chuť za ně platit. Mají svých vlastních potíží dost. Zdá se však, že větší šanci na zvolení má Donald Trump a možná, že rozdíl nebude ani tak těsný. Kromě jiného mu také nahrává situace na blízkém Východě, protože asi polovina muslimských voličů nerada vidí jednoznačnou podporu Izraele ze strany USA. Důležité jsou také jeho sliby, že zatočí s nekontrolovanou imigrací přes jižní hranici a sníží daně.

Evropští demokraté by raději viděli v Bílém domě Kamalu Harris, protože její politika by nejspíše nebyla tak izolacionistická. Na druhé straně jsou zde (nejen u nás) politici, kteří se v jeho konzervativismu, nacionalismu a brutálním stylu vidí. Ti by naopak jeho zvolení přivítali, bylo by to potvrzení, že tudy vede cesta. Ne v neslaném a nemastném stylu EU, ne ve stylu naší současné vlády, která se už jen snaží dožít. Může se stát, že právě toto by mohl být jednotící prvek mezi radikálnější částí ODS a hnutím ANO, začátek cesty k velké koalici, nebo k Opoziční smlouvě II. Možná by to nebyla až taková tragédie, protože by takové uskupení mohlo najít odvahu k hlubším změnám, které by byly tolik potřebné. Náš současný parlament řeší nepodstatné a vláda se chová jako hokejový tým hrající v oslabení, který jen kouká na hodiny, kdy už to skončí.

Na dotaz, zda se Trump nepohybuje na tenké hraně, která se může snadno zvrhnout v autoritářství, náš spíkr odpověděl, že se domnívá, že ano. Tady bych připomněl M. Albrightovou, která o něm už před lety prohlásila, že je fašista. Mám pocit, že toto označení aktuálně používá i Kamala, dokonce ho přirovnala i k Hitlerovi. Nezbývá než si počkat na výsledek. Když vyhraje Trump, tak to nebude dlouho trvat. V opačném případě mnoho měsíců.