Roman Češka: UTRPENÍ A HODNOTA LIDSKÉHO ŽIVOTA

Musím se ke své hanbě přiznat, že jsem od večera, kdy bude v Golem Clubu exministr privatizace něco vyprávět o svých cestovatelských zážitcích, mnoho nečekal. Mou skepsi prohloubila skutečnost, že neměl k dispozici žádné filmy či fotografie. Nemohl jsem se mýlit víc! Byl to mimořádný zážitek, ježto Roman Češka je vskutku neuvěřitelným vypravěčem. Vtáhl tentokrát velmi zaplněný sál do svých zážitků natolik, že jsme viseli na každém jeho slově.

            Expedice, které se zúčastnil, se vypravila do Antarktidy o stopách Shackeltonovy výpravy z let 1914-1916. Tato výprava se díky tomu, že jejich loď Endurance uvízla v ledu, který ji rozdrtil a potopil, změnila v boj o holý život. Shackleton se svými dvaceti osmi muži stačili ještě vynosit veškeré zásoby a vybavení na blízkou kru. Začal závod s časem, který nakonec trval neuvěřitelných 470 dní, tedy více než rok a tři měsíce – nejen v arktickém létě, ale i v kruté polární zimě. Za tu dobu urazili několik set námořních mil, až se jim nakonec podařilo dosáhnout Sloního ostrova, kde kapitán zanechal 22 mužů a na čtyřmetrovém záchranném člunu se s pěti námořníky vypravil pro pomoc. Plavili se řadu dnů a překonali další obrovskou vzdálenost, až k ostrovu Jižní Georgia. Našli ho jen s pomocí hvězd a malého kapesního kompasu navigátora. Ke své smůle ale přistáli na opačném konci ostrova a pro pomoc museli ještě již zcela vyčerpání překonat pohoří o výšce 1700 metrů. To vše v nekonečném ledu. Dokázali to a s pomocí místních se vrátili pro své druhy a zachránili je. Na této expedici díky neuvěřitelnému hrdinství všech a famózní (oblíbené slovo pan R.Č.) rozvaze jejich velitele nikdo nezahynul!

            Náš včerejší host se na dvacetimetrové polské plachetnici s dalšími devíti muži vypravili po stopách této výpravy a pokusili se dostat až do míst, kde se Endurance potopila. To se bohužel díky proměnlivé ledové bariéře nepodařilo, a i oni se v tomto zcela nehostinném, a přesto krásném prostředí dostali do mnoha nebezpečenství. Bylo jasné, že se mohou spolehnout pouze sami na sebe – nebyla žádná šance přivolat si pomoc. Podmínky na této malé jachtě byly velmi spartánské, nikdo zde nebyl jako turista, všichni se střídali u kormidla a v kuchyni. Museli se maximálně uskromnit, hygienické podmínky si umíme představit. Na druhé straně obklopeni neopakovatelnými přírodními krásami, velrybami, tuleni, lachtany a tučňáky...

            Díky zranění jednoho člena posádky byli nuceni nouzově navštívit Falklandy, ale vše dopadlo dobře. Po třiceti devíti dnech expedice skončila. Kromě jiného i díky moderní navigaci a satelitnímu telefonu se vše podařilo. K dispozici byl i internet Starlink, a tudíž i zprávy ze světa, který je plný nesmyslných konfliktů, válek a vraždění nevinných. To nechápeme ani my, kteří jsme v plném komfortu domova, natož někdo, kdo má za sebou takové nádherné, a přitom velmi nebezpečné dobrodružství!

            Od té doby, kdy se první humanoidi začali domlouvat, až do konce 19. století (i přes vynález knihtisku) byla řeč tím hlavním komunikačním nástrojem lidstva. Pod skalním převisem vyprávěly se příběhy, zrovna tak jako je vyprávěli vandrovní dělníci po pracovním dni na venkově či na panském dvoře. Tak přežívala lidská paměť, dokud ji někdo nezaznamenal. Dnes se umění vyprávět vytrácí. Posíláme si krátké zprávy ozdobené infantilními obrázky, už ani anekdoty se nevyprávějí, ale jen vyjadřují graficky. V této době potkat někoho, kdo to opravdu umí, to je vzácnost. Chapeau!