SAKRÁLNÍ VÁLKA

Už několikrát jsem měl chuť napsat, že dnešní beseda byla mimořádně zajímavá. Tentokrát to udělám, protože večer s kyjevským rodákem, absolventem Lomonosovovy univerzity, signatářem Charty 77, redaktorem RFE, publicistou a politickým komentátorem Jefimem Fištejnem byl opravdu výjimečný!

Pan Fištejn tvrdí, že velká většina západního světa nerozumí současné ruské agresi na Ukrajině. Podle jeho názoru se jedná o tzv. "sakrální" válku, jejímž smyslem a cílem nejsou územní zisky, přístup k nerostnému bohatství nebo k moři, nýbrž totální zničení protivníka.

Podobně jako tomu bylo u svatých válek vedených střídavě křesťany i muslimy. Ukrajina nemá právo na existenci, Ukrajinci nejsou národ, jsou zvláštním druhem (ne)lidí.  Putinem často citovaný ideolog A. G. Dugin jde při ospravedlňování ruských válečných zločinů ještě dále. Je přesvědčen, že si Ukrajinci zaslouží věčnou smrt, a ne věčný život. Zato ruští pachatelé všech těch zvěrstev budou za svou krutost spaseni a dojdou do ráje. V poslední době je dokonce řeč o tom, že Rusko bojuje s temnou stranu síly, se Satanisty, případně se samotným Luciferem.

Přitom V.V. Putin ani po dvaadvaceti letech vládnutí nenabízí Rusům žádnou ideologii a jím proklamované lži o ochraně tradičních křesťanských hodnot, před západní dekadencí, ochraně rodiny před zvrhlíky a podobně nemají žádný reálný základ.

Oproti tomu Ukrajinci prokázali ochotu umírat za morální hodnoty, na obranu své těžce zkoušené vlasti, za svobodu a svou budoucnost v Evropě.

Rusko je tradičně organizováno vertikálně, to znamená, že autokrat na špici rozhoduje o všem včetně života a smrti. To ubíjí jakoukoli aktivitu a kreativitu. Myšlení je zakázáno, tupě se poslouchají rozkazy. Ukrajinská společnost je naopak tradičně horizontální. Už kozáci si svého hejtmana volili maximálně na čtyři roky. Dodnes nejsou v ukrajinské armádě padlí velitelé nahrazováni rozkazem nepřítomných nadřízených, nýbrž mužstvo si samo vybere nejrespektovanějšího spolubojovníka, který nastoupí na místo padlého.

Náš dnešní host fandí myšlence Trojmoří, což je společenství dvanácti států bývalé východní Evropy plus Rakousko. Polsko považuje za nastupujícího přirozeného lídra a prorokuje mu velkou budoucnost. EU i NATO potřebují rekonstrukci, protože její lídři Německo a Francie jsou ideově vyprázdněni a zabývají se jen vlastním blahobytem. Ten nový vítr by mohly do EU přinést právě země Trojmoří.

Na dotaz na další vývoj konfliktu na Ukrajině odpověděl, že po vyjádření ČLR považuje použití jaderních zbraní za krajně nepravděpodobné. Válku nakonec nerozhodne počet či kvalita zbraní, jakkoli to bez nich nejde, ale morálka mužstva a hodnotové ukotvení armády a celé společnosti. A v tom případě Rusové nemají šanci vyhrát. Na druhé straně cítí, že Západ začíná být dlouhou válkou unaven a sílí tlaky na prezidenta Zelenského, aby začal jednat, přestože není ani o čem, ani s kým.

Rozpad Ruské federace po skončení války pokládá za velmi pravděpodobný, neboť odstředivé tendence jsou v Rusku přítomny již delší dobu.