Schwarzenbergové na křižovatkách středoevropských dějin

Schwarzenbergové na křižovatkách středoevropských dějin Zdeněk Hazdra nezapře ani po svém odchodu z čela Ústavu pro studium totalitních režimů před čtyřmi lety, že je historikem tělem i duší. V úvodu svého vystoupení v Golem Clubu představil své aktuální aktivity v dresu manažera Plzeňské filharmonie, ale hlavním tématem večera byli pochopitelně Schwarzenbergové. Mohl by psát filmové scénáře, protože otevřel příběhem představitele předposlední generace tohoto aristokratického rodu – nevydařenou kandidaturou Karla VII. na post českého prezidenta. Už samotný fakt, že postoupil do druhého kola bylo tehdy překvapením. Pan Hazdra byl požádán o článek, který měl vyjít v Lidových novinách v souvislosti s jeho zvolením. To, se, jak víme, nestalo. Vysoké procento voličů uvěřilo z velké části vylhaným pomluvám, které mají hluboké kořeny – sahají až do poloviny 19. století. Už v díle Aloise Jiráska je adorováno plebejské hnutí husitů a šlechta spojována s protireformací, násilnou germanizací a nadvládou Habsburků pod heslem "300 let jsme trpěli". Někdy v té době začal vznikat pocit, že česká aristokracie vlastně není česká především proto, že nehovoří česky. Přitom byla bytostně spojena s českou zemí, kde žila, hospodařila a zapustila kořeny. První republika se chtěla výrazně vymezit vůči všemu, co bylo spojeno s Rakouskem-Uherskem, ať už šlo o šlechtické tituly, katolickou církev či německou kulturu. Pozemková reforma po první světové válce probíhala nejen v Československu, ale i v dalších dvaadvaceti zemích Evropy. Nešlo sice o čistou konfiskaci, měly existovat určité náhrady, ale v principu podpořila myšlenku, že je třeba s aristokracií zatočit, což pak po únoru 1948 dovedli komunisté k dokonalosti. Přitom to byl právě Karel VI. Schwarzenberg, který byl autorem a iniciátorem prohlášení české šlechty, kterým se zástupci dvanácti hlavních rodů přihlásili k věrnosti Československu v jeho předmnichovských hranicích. Je sice pravda, že byl předválečným členem "Vlajky", ale v roce 1938 ji opustil a od jejích dalších aktivit se důsledně distancoval. Řada českých šlechticů byla za války vězněna, mnoho jich před nacisty emigrovalo do ciziny. I po listopadovém vítězství demokracie přetrvával mnoho let opakovaný narativ opřený o jedny z nejpěknějších českých vlastností – závist a opovrhování elitami. A to už jsme zpátky na začátku u prvním přímé prezidentské volby. Stoupencům M. Zemana stačilo oprášit a zveličit z velké části vylhaná obvinění a zbytek příběhu už všichni známe. Přitom to byl právě Karel VII. Schwarzenberg, který se zasloužil o budování nové české diplomacie a otvíral našim politikům v čele s Václavem Havlem dveře do nejvyšších politických pater nejen v Evropě, ale i ve světě. Na otázku, jestli při pořadů České televize "Modrá krev" trpí jako historik podobně jako lékaři u seriálů z nemocničního prostředí, odpověděl, že vůbec ne. Naopak, pokládá tento pořad za skutečně zdařilý pokus představit českou šlechtu objektivně, že jde také jen o lidi z maska a kostí se všemi přednostmi i slabostmi a napravit tak nespravedlivý a falešný obraz naší aristokracie v myslích našich občanů.