Státem zaručené dědictví

Myšlenka státem zaručeného příjmu (anglicky Universal Basic Income) se vyvíjí od humanistických úvah šestnáctého století (Thomas More) přes liberální i socialistické návrhy až po dnešní reakci na technologické a sociální změny. Milton Friedman (sic!) navrhl v 60. letech minulého století negativní daň z příjmu, to znamená, že kdo by vydělával málo, dostal by doplatek od státu. Nyní v době automatizace a robotizace se tato myšlenka objevuje zase. Dalším důvodem je mimořádně byrokratická, a tudíž finanční náročnost sociálních systémů.

            Na Aljašce existuje Permanent Fund Dividend. Každý z obyvatel dostává roční podíl z ropných příjmů. Není to plný Nepodmíněný Základní Příjem, ale princip tomu blízký.

            V Německu v současné době probíhá debata nad "státem zaručeným dědictvím". Statistiky totiž dokládají, že ročně zdědí tamější potomci majetek v hodnotě čtyř set miliard € (9,600 bilionů korun) a platí přitom minimální dědickou daň. Za rok 2024 to bylo pouhých 10 miliard €. Šlo by tedy o to, dědickou daň zvýšit a vybrané prostředky rozdělit mezi ostatní občany, jimž jejich nezdární předci nezanechali nic.

            Ač se většina politologů shodne na tom, že dělení na pravici a levici už neplatí, tak v tomto případě bych tento princip rád vytáhl z propadliště dějin, protože nápad na přerozdělení legálně nabytého majetku od bohatých směrem k chudším, mi přijde hodně levicový. Více než PET lahev v ruce, snowboard, či batůžek na zádech:-)

            Je to klasický socialistický blud, že tím, že z bohatých uděláme chudé, bude společnost spravedlivější a tudíž lepší. To už jsme si zkusili a víme, kam to vede. Je to zkrátka tak, že ti úspěšnější zanechávají legálně nahospodařený majetek svým potomkům, kteří jej buď dále rozvíjejí anebo (nejčastěji) ve třetí generaci rozfrncají. C'est la vie... Neopravujme přírodu, nedeformujme trh!

            Když pozoruji dnešní mladou generaci, tak až na pár výjimek to nejsou zrovna jedinci vynikající "bezpříkladným pracovním hrdinstvím", jak se říkalo za komunistů. Nechtějí nic vlastnit, nechtějí trávit valnou část času v práci, chtějí si užívat života. Tudíž jakýkoli státem zaručený příjem (nebo dědictví) by jen dále oslaboval jejich již tak mizernou motivaci k práci. Máme se spolehnout se na to, že to všechno obstarají roboti, automaty a AI?

            Já fakt nevím, ale sociální inženýrství v dějinách lidstva ještě nikdy nedopadlo dobře.