Stav veřejných rozpočtů

Autor:

Knížka Leo Rostena "Pan Kaplan má třídu rád" v kongeniálním překladu Pavla Eisnera pojednává o večerních kurzech angličtiny pro (nejen) židovské imigranty z Evropy za II. světové války. Na otázku, jak zní plurál od slova "dluh" odpovídá pan Kaplan "plajte". Na tuhle knížku jsem si vzpomněl včera večer v Golem Clubu, jehož hostem byl ekonom a bankéř Mojmír Hampl. Naprosto chápu čiré zoufalství člověka, který přesně ví, co by se mělo dělat, aby nenastalo to "plajte", ale nikdo ze současné vlády mu nenaslouchá. Část vlády, protože tomu nerozumí a druhá část proto, že rozumět nechce. A i kdyby chtěla, tak nemůže, protože jediným, kdo o takto zásadní otázce rozhoduje, je premiér. Žádný populista navrhovaná opatření udělat nemůže, protože jsou to samé nepopulární věci. Nemůže voličům nalít čistého vína a říct, že jim může slíbit to, co kdysi slíbil Britům W. Churchill: "krev, pot a slzy". Přitom se dá říct, že máme poslední možnost to nenechat dojít až do hořkého konce. Současná ministryně financí se svým vyjádřením, že "půjčka není dluh" by se spíš hodila do té shora jmenované knížky.

Teď jsme na rozcestí, na kterém se rozhoduje, zda se vydáme politicky na Východ a ekonomicky na Jih, nebo ne. Už minulá vláda, aby byla znovuzvolena, neprokázala dostatek odvahy. Zvolena stejně nebyla, a pokud bude další čtyřleté období situaci dále zhoršovat, přiblíží se okamžik, kdy už to ani zvrátit nepůjde. Už teď vláda rozhoduje jen o malém procentu státního rozpočtu, protože většina výdajů je mandatorních nebo kvazi mandatorních. Situaci ještě dále zhoršily všechny zákony, které zavedly automatické valorizace. Tím se z nich de facto staly také výdaje povinné. Když si k tomu připočteme nesmírně drahou obsluhu státního dluhu a demografickou křivku našeho obyvatelstva, světlo v tunelu zhaslo.

Nemůže nás těšit ani to, že jsme na tom oproti státům jižního křídla EU stále ještě relativně dobře. Dobrým příkladem odpovědného hospodaření státu je pouze několik typicky protestantských států, jako je Holandsko, Dánsko, Švédsko a Švýcarsko. Možná na to má to náboženství opravdu dobrý vliv. Pracovitost, skromnost a zodpovědnost.

Smutnou pravdou je, že takto špatně nevypadaly naše státní finance ani za komunistů. Stav je nejhorší za posledních 250 let. S populisty se naprosto vytratila jakákoli zodpovědnost, jedeme podle hesla "po nás potopa". Vítězí soukromé zájmy premiéra (zemědělství a zdravotnictví), jakýkoli odpor je marný.

Jedinou dobrou zprávou večera bylo tvrzení pana Hampla, že patříme mezi několik málo států, které mají se Spolkovou republikou pozitivní obchodní bilanci. Že totiž vyvážíme více, než nakupujeme. Chce se tomu věřit, ale AI uvádí něco jiného.

Ekonomové odcházející z klubu, obhlíželi jsme si okolní kandelábry, na kterých by se mohli oběsit...