Syn slavného otce

Syn slavného otce

Návštěvníkům diskusního večera v Golem Clubu vůbec neuškodilo, že náš host Jakub Landovský, bývalý velvyslanec ČR při NATO v úvodu stručně zopakoval historii aliance a její základní postuláty. Bylo velmi zajímavé vyslechnout si svědectví očitého svědka diskusí okolo napadení Ukrajiny. Zástupci západních států považovali totiž agresi přes poměrně jednoznačné zpravodajské informace za nepravděpodobnou a varování ze strany států, které mají z minulosti se Sovětským Ruskem neblahé zkušenosti, za přehnané. Když se obavy naplnily, tak přestože se nejedná o členský stát aliance, očekával by pan Landovský jednoznačnější a rozhodnější reakci, ke které bohužel nedošlo. Nebyly konkrétně definovány ani cíle, ani prostředky, skončilo to nic neříkajícími prohlášeními typu "budeme pomáhat, dokud to bude Ukrajina potřebovat". Aliance je spolek, který se rozhoduje jednomyslně, všichni jsou si rovni, ale Spojené státy jsou tak nějak rovnější. Je to dáno vojenskou silou i financováním aliance. Rusko této nejednotnosti a nerozhodnosti mistrovsky využívá. Čím jsou evropské státy více vzdáleny od ruských hranic, tím je podpora UA zdráhavější, protože se tak ohroženy necítí. Zdá se, že ani není zájem, aby bylo Rusko poraženo, protože panuje silná obava z jeho rozpadu, a hlavně strach z dalšího osudu jeho jaderného potenciálu. Dodávky zbraní a munice jsou nedostatečné a mnohdy omezované, na jaké cíle, smějí být použity. Na druhé straně je jasné, že v případě zastavení pomoci by se Ukrajina zhroutila. Rusko vlastně nemobilizuje a nepovolává další ročníky, jde o nabídku dobře placené služby. Možná i proto není problém rekrutovat hlavně ve vzdálenějších regionech mimo Moskvu a Petrohrad. Putin neváhá používat i osvobozené vězně, případně dovážet žoldáky z jiných zemí.

Obecně se dá říci, že na rozdíl od dob zkušených politiků a skvělých znalců Ruska, kterými se obklopovali američtí rezidenti v době studené války, v současné době nemá D. Trump ve svém okolí nikoho, kdo by opravdu Rusko znal a chápal ruské myšlení. Sám americký prezident nechápe, že Rusko vůbec nemá zájem o jeho byznysové nabídky, transakční Trumpova politika v tomto případě nefunguje. Kromě toho pro americkou administrativu není konflikt na Ukrajině jednou ze zásadních priorit. Je třeba řešit především ekonomické problémy obyvatelstva, protože sliby z této oblasti Trumpovi zajistily druhé prezidentské období. Z toho důvodu byly seškrtány i jiné rozpočty a zvýšil se tlak na evropské členy aliance, aby podstatně navýšili své armádní rozpočty a vlastně se o Ukrajinu postaraly samy. S tím nelze než souhlasit, protože Rusko je především náš problém a pokud s ním přes nejrůznější prostředníky Evropa obchoduje i nadále, nebudou Američané souhlasit ani s daleko tvrdšími sankcemi, které by mohly něco opravdu ovlivnit. Aniž by náš host chtěl ruskou agresi nějak relativizovat, tak je poctivé si říci, že i další státy podnikají útoky na cizí území a porušují tím zákony. Americké bombardování v Iránu, Izraelský útok v Kataru a podobně. Svět je rozdělen na státy demokratického typu, dodržující lidská práva s ekonomickým systémem volného trhu. Protipólem jsou státy s prvky totality a despocie, tzv. osa zla: Rusko, Čína, Severní Korea a Írán. O Indii se bojuje. Znalosti, zkušenosti, zdravý rozum, ochota mluvit na rovinu a bez servítků (jako jeho otec), to je definice moderního politika, kterého, jak doufáme, ještě v nějakých relevantních funkcích uvidíme.