Tankový prapor

Tankový prapor Martin Kratochvíl zase potvrdil, že je úspěšný prakticky ve všem, do čeho se pustí. Stál u kolébky filmu, který lámal rekordy v mnoha disciplínách najednou. Jde o "Tankový prapor", který měl premiéru v květnu 19991, tedy před třiceti pěti lety. Včera jsme měli možnosti jej přímo Golem Clubu shlédnout. Zestárl minimálně, diváci se stále smějí na těch správných místech. Pan Bohdan Tůma přidal historky z natáčení... V čem je ten film výjimečný? Byl to první film produkovaný soukromou společností, a to v době, kdy de iure stále platil dekret prezidenta Beneše, (který se nezasloužil o stát) o znárodnění Československé kinematografie z roku 1945. Film sám si netroufnu hodnotit, nejsem Spáčilová, ale nikdo mu nemůže vzít toto podnikatelské prvenství. Musíme si uvědomit, že příprava celovečerního filmu obvykle zabere i několik let. V tomto případě neuběhl od první myšlenky ani rok. V rozkolísané době, kdy díky ekonomické transformaci staré subjekty už nefungovaly a nové ještě také moc ne, je to naprostý rekord. Studio Barrandov odmítlo spolupracovat, takže kamery se dovezly z Mnichova a tanky ze Slovenska. Byly v tak špatném stavu, že se je jen díky péči právě sloužících podbořanských tankánů podařilo zprovoznit. Nesmíme zapomínat, že v té době žádné digitální triky neexistovaly. Ani scénář nevznikal snadno, natočila se až sedmá verze a pak bylo také ještě zapotřebí souhlasu Josefa Škvoreckého, na kterého čekala past v podobě hudby. Místo jeho milovaného swingu, napsal Martin Kratochvíl blues. Pomohla přímluva Zdeny Salivarové, jeho manželky. Pochopitelně, že i když už se začalo natáčet, stále nebyly pohromadě všechny finance, takže občas nebylo na zaplacení faktur, ale to je prý i v Americe běžné. A pak přišla premiéra s propagací, která by dnes už vůbec nebyla možná: Na příkopech byla nevezena hlína a vytvořena kulometná hnízda, před Palácem Kultury přistál vrtulník s Josefem Škvoreckým. Návštěvnost přesáhla veškerá očekávání a z dlouhodobého hlediska je tento film druhý za nepřekonatelnou "Pyšnou princeznou". K tomu je samozřejmě nutné připočítat desítky televizních repríz... Martinovi se povedl další prvovýstup, a to bez kyslíku :-)