Zeitenwende

Náš včerejší host Jan Mládek zahájil večer termínem "Zeitenwende", který použil německý ještěknacléř Olaf Scholz. I pro zkušeného němčináře je to překladatelský oříšek. Pomohu si jiným citátem, tentokrát z Boba Dylana "Times, they are a changin'". Ano, časy (doba, epocha, pořádky) se mění. Úřadující americký prezident boří pořádek, který sami Američané po druhé světové válce jakožto vítězové, nesilnější ekonomika světa a jaderná mocnost, nastolili. Klesající ekonomickou výkonnost dává Trump za vinu předchozímu mimoňovi v úřadu prezidenta, ale hlavně Evropanům, kteří byli údajně černými pasažéry v NATO, vykořisťovali USA vysokými cly a zavinili zápornou obchodní bilanci USA. Je to jako všechno, co Trump vykřikuje, v nejlepším případě polopravda, mnohdy také prostá neznalost problematiky. Proč toto všechno léta Američané trpěli, proč už se dávno neohradili a nepracovali na změně? Nejspíše proto, že jim dominantní role světového četníka vyhovovala a přinášela užitek.

Trump chce reindustrializovat Ameriku, přenést výrobu zpět do USA. Chlubí se tím, že se mu to již několik týdnu po ingauneraci daří. To je zjevný nesmysl, protože některé firmy začaly přesouvat výrobu do USA dávno před jeho zvolení především kvůli nízkým cenám energií v USA. Pokud jeho voliči věří, že se dá průmyslová výroba přesunout již za několik dní, pak se dá o jejich IQ zdárně pochybovat. Jsou obory, kde případný přesun trvá i několik let. Dobrým příkladem je výroba čipů, jejímž dominantním světovým výrobcem je Taiwan, a to je zřejmě také jediný důvod, proč jeho připojení k ČLR Američané prozatím stále brání. Quo usque tandem? Pan Mládek je toho názoru, že ruská agrese na Ukrajině prezidenta Trumpa vlastně nezajímá, a podobně jako Gorbačov kdysi řekl Honeckerovi, platí pro Evropu stran Ukrajiny stejné vyjádření: "Это ваше дело".

Trumpova nechuť jednat s představitelkami EU pramení nejen z jeho nevalného názoru na ně, ale především z toho, že on by chtěl jednat o otázkách hospodářských, politických i bezpečnostních v jednom balíku, což v případě EU prakticky není možné, protože se nejedná o Spojené státy Evropské.

V kapitole o clech jsme debatovali o tom, jak je to s otázkou DPH, která v USA neexistuje a nahrazuje ji Sales Tax, již platí ale pouze koncový uživatel a je obvykle poloviční než průměrná sazba DPH v Evropě. Zřejmě by se hledal těžko ekonom, který by vítal celní války, jež na konci dne postihnou negativně všechny účastníky bitvy.

Místo požadované optimistické doušky, dal náš host k lepšímu dvě humorné historky, které zažil ve vládních funkcí při cestách do USA. Byli jsme za ně rádi, realita totiž úsměvná není vůbec.