Zklamání z kapitalismu

Alexandr Mitrofanov na můj dotaz, zda vidí určitou paralelu ve vzestupu populistů díky zklamání z divoké fáze kapitalismu (nezvládnuté privatizace) mezi Ruskem, NDR a námi, reagoval nemastně a neslaně, ale já si dovolím společně s Michalem Malátným z Chinaski tvrdit, že tam ta drobná paralela byla. Všichni si pamatujeme to porevoluční nadšení a euforii, kterou nám trochu kazili braťja Slováci svými pomlčkami. Ale už po prvních pár letech jsme slýchali řeči o "ukradené revoluci". Zklamaní měli zřejmě na mysli vítězství pragmatiků nad idealisty. A souhlasím, že to, co se neudělalo hned, by se pak už udělat nedalo, když nadšení pominulo. Tehdy byli lidé ochotní si vykasat rukávy a do určité míry utáhnout opasky. Ten spěch měl ale pochopitelně také své negativní důsledky. Je jasné, že kdyby se bývalo bylo čekalo na právní rámec, nad kterým by právníci strávili léta, ekonomická transformace by se buď nakonala, nebo jen v omezené míře. A tam je to čertovo kopýtko, že totiž "podnikatelé" mazaně využili právního vakua a stali se z nich miliardáři – oligarchové. Tohle proběhlo ještě v daleko brutálnější míře v Rusku po rozpadu SSSR, takže rozdíly mezi bohatými a chudými jsou gigantické a při ruské povaze se naparovat, pro chudé je to těžko stravitelné. Jmenoval jsem i NDR, tam je to nejen stejný příběh, ale je to znásobeno ještě tím, že ti mazaní, kteří se napakovali, přišli ze Západního Německa a Dederoni mají pocit, že se stali kolonií "starých zemí".

Společné všem je to zklamání z tržního hospodářství, které bylo doplněno o beztrestnost viníků. U nás si to obě partaje posichrovaly tou natupírovanou bábou, kterou už zase vidíme na obrazovce, neboť je jí asi kdekdo vděčný a na mnohé z nich něco ví...

Společné všem je také to, že těm zklamaným někdo nabízí pomocnou ruku a jakkoli je to klam a mam, oni tomu věří. Věří, že pro ně budou "makat", že jim pomohou z bídy, přičemž nedokážou rozeznat, že vládní kroky nepomáhají jim, ale bohatým, ale především vůdci a jeho kolaborantům.

Společné všem je i to, že jim populisté nabízejí kromě materiálních výdobytků, také vrácení národní hrdosti, respektive návrat do starých dobrých časů, kdy se nemuseli bát o práci a měli embéčko, chatičku na Sázavě a bránili si ten svůj fotbal a pivko.

Před pár lety jsem napsal sloupek na téma "pravicový program není sexy". Nutno dodat: "jak pro koho", ale to už jsme zase u Lidí Neschopných Kritického Myšlení. Slušnější označení jsem nevymyslel. Slyšíme, že je u nás malé procento vysokoškoláků. V Německu je vyšší a co jim to pomohlo? Na vysoké škole se totiž kritické myšlení neučí...