Vo co gou ve státní správě?

Na večer s Ivanem Bartošem jsem byl hodně zvědavý. Nesporně nejjedlejší z Pirátské strany, inteligentní, vzdělaný, nefanatický, a tak jsem doufal, že se jeho večer nezúží jen na zpackaný projekt stavebního řízení. Nezúžil, ale probrat jsme ho museli. Jde o to, že státní správa je mimořádně rezistentní vůči jakýmkoli změnám. Věková struktura obsazení stavebních úřadů je vysoká, takže to nejsou zrovna počítačoví Einsteinové. Místo, aby se začalo zeštíhlením a následným zadáním projektu, šlo se opačně, že se prý zeštíhlí až po zavedení systému. Nepopírá svůj podíl na tom, jak to dopadlo, ale celým večerem se prolínaly zklamané naděje z toho, jak to v politice chodí. Že totiž není možné se na nikoho a na nic spolehnout, přestože ruce byly podány. Snažil se řídit se heslem, "hledej v člověku to dobré a najdeš to". Říká, že nenašel. Ale to už jsme v té obecnější rovině, které se dá shrnout jako zklamání. Jestli jsem ho správně pochopil, tak to na začátku brali mladí Piráti trochu jako hru, ale s bohulibými záměry. Byli čím dál tím více připravováni o ideály, řada z nich odešla napravo i nalevo a ve straně zůstali (a zvítězili) centristé s reálným programem, se kterým jdou nyní do voleb. Způsob ukončení jeho ministrování označil ze strany premiéra za nedůstojný a odchod strany do opozice za nevyhnutelný. Pro ministra Lipavského měl jen úšklebek.

Zazněl i často opakovaný argument, že se těžko plní jakýkoli program, když se musí dohodnout pět stran. Je mu líto, že si vláda zřídil NERV, který nenese politické náklady a bylo by možné na něj "svést" některá nepopulární ale nutná opatření, ale nevyužila toho. Vybrala si z jeho doporučení jen pár nejméně bolestivých kroků, které prosadila, ale ty skoro nic nepřinesly. Mohlo se prosadit víc. Kdybychom bývali nezrušili superhrubou mzdu, vypadal by schodek státního rozpočtu jinak, ale chápe, že ODS tehdy nemohla jinak, protože ji AB vmanévroval do situace, že nemohla odmítnout zvednout ruku. Jeho zkušenost říká, že pokud chcete něco v  politice prosadit, musíte s tím vyrukovat bez předchozí přípravy, poslat to do médií a dostat ostatní strany do situace, že už to pak nemohou odmítnout odhlasovat ve sněmovně.

Přesto všechno je, podle svých slov, velkým optimistou, věci se dějí, sice hrozně pomalu, někdy na to ani jeden lidský život nestačí, ale postupují správným směrem. Žijeme v krásné zemi a zas tak zle nám není! Hurá na cigaretku...