Zdravý rozum selhává

Úvodní analýza Evy Zamrazilové, proč došlo v ČR k bezprecedentně vysoké inflaci se v podstatě kryla s názory ostatních špičkových ekonomů, jež jsme měli tu čest v Golem klubu přivítat v posledních měsících. Na začátku všeho byla rozhazovačná politika Babišovy vlády, jež se dá pouze zčásti zdůvodnit řešením problémů, které přinesla čínská chřipka. Další zásadní ranou bylo zrušení tzv. superhrubé mzdy, pro což, jsa v politické pasti, zvedla ruku i ODS (podle autora těchto řádků šlo o osudovou chybu) se zdůvodněním, že "ponechají více peněz v peněženkách občanů". Jinými slovy se rozdalo lidem zbytečně dalších 100 miliard, které nakonec vyděšení občané neutratili, takže výrazně klesla spotřeba domácností. Výrobci a prodejci toho pochopitelně využili a začali zvedat ceny. Poslední ranou byly samozřejmě ceny energií a pohonných hmot v souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu. Paní Zamrazilová obhajuje rozhodnutí rady ČNB od července 2022 již dále nezvyšovat základní úrokovou sazbu nad 7 % především tím, že taková opatření se v reálu projevují se zpožděním dvanácti až osmnácti měsíců, což už by nemělo smysl. V současné době varuje před prudkým snižováním základní sazby; byla by proto jít dolů maximálně po půl procentu a dostat se tak ke konci tohoto roku asi ke čtyřem procentům. Osobní útoky na pana Michla odsoudila jako nevhodné a nespravedlivé. Podle jejího odhadu je uvnitř rady situace mezi jestřáby a holubicemi poměrně vyrovnaná, debaty se vedou, ale nejsou nijak vyhrocené. Na otázku, zda by byla pro zavedení eura, odpovídá s odpovědností a rozvahou ekonomky, ne s hysterií politiků. Vidí pochopitelně klady i zápory takového rozhodnutí, ale domnívá se, že by nebylo dobré, abych ČR po případném rozhodnutí Polska, tvořila jakýsi ostrov. Pokud se pro euro rozhodneme, bylo by ideální, aby v té době směnný kurs koruny byl méně než 20 korun za jedno €. Potvrzuje domněnku, že je euro dalším krokem k hlubší integraci Evropy a k superstátu. Na druhé straně říká, že pokud nebude euro řídit evropské ministerstvo financí, tak nikdy nebude moc dobře fungovat. Vznik něčeho na způsob "dvourychlostní" Evropy si neumí představit. Řadu bruselských nápadů hodnotí větou, kterou jsem použil v názvu tohoto sloupku. Podobně se dívá i na některé kroky našich politiků, kteří utrácejí drahocenný čas řešením nepodstatných věcí a zásadní záležitosti zůstávají stranou. Uvítala by, aby se tzv. "dluhová brzda" stala ústavním zákonem tak, jak navrhuje ministr Stanjura. Velmi by se tím ztížila možnost opětovné rozpočtové neodpovědnosti, kterou by zcela jistě po vyhraných volbách opět předvedla paní Schillerová. Já dodávám, že nic vyhraného ještě nemají, i když nedávno zveřejněné politické preference našich spoluobčanů budí hrůzu. Ale zápas nekončí, hraje se až do poslední minuty